Najtmárkovy (nesnadné) vzpomínky

Na svá první léta si Najtmárek nevzpomíná, dny byly jeden jako druhý a zkoumání a lovení zabraly vždy většinu dne. Rodiče nepoznal, tak jeho snahy nebyly směrovány správným směrem a dráče nevědělo co je, kdo je, čím je a vůbec věci, které by znalo, kdyby nebylo osudem připraveno o oba rodiče...

(Navzdory všeobecně rozšířeným názorům, že drak je zvíře slizké, proradné a samotářské, jsou draci rodinně založeni a mláďata jsou vychovávána velmi pečlivě s nekonečnou láskou a pozorností)

Pohyboval se jen v okolí jeskyně, kde se vylíhl a lovil hmyz a malé hlodavce, i když jeho první pokusy
byly dost neobratné a komické.

Zlomovým dnem bylo objevení nedaleké vesnice, kde nalezl snadný a zdá se, že nevyčerpatelný
zdroj jídla jako byly slepice a jiná drůbež. Pochopitelně vesničané brzy zjistili, že se početní stav jejich
domácích opeřenců rychle ztenčuje.

Najtmárkovi nastaly nelehké časy. Několikrát se málem chytil do pastí nastražených vesničany a jednou v jedné dokonce uvízl a ven se dostal jen díky pocitu ohrožení a past prostě propálil.
Po jeho stopách slídili psi a pátrali po něm vesničtí lovci, aniž by věděli, co vlastně hledají.
Najtmárek to vyřešil po svém, přestal do vesnice chodit a soustředil se ted spíše na opačný konec lesa, kde začínaly lesy přecházet do luk a močálů a dráče tam našlo další zdroj potravy a objektů na ukojení jeho zvědavosti.